PES RIGO.

Karel Horký

PES RIGO.
Člověku to někdy stačí, tvář-li němá na něm ulpí dlouhým, věrným, milým zrakem, který jistě blaží více, nežli celé vodopády planých řečí, pochlebenství, jež nám šumí kolem ucha, měníce se okamžikem v špinavou a řídkou pěnu... Rigo, pes můj milý, dobrý, často klade ke mně hlavu, kučeravou, černou, dětskou, upře na mne hnědé oči, dlouze, splývavě a věrně... [80] Tak se dívá dlouhou dobu, upřeně a odevzdaně, dávaje mi prostě cítit, že je dobrý, věrný přítel, který za tu svoji lásku nechce nic, než zase lásku... Cítím tlukot jeho srdce, milo hledět, jak ty oči ze spod řasy toužně svítí... Vím to jistě, kdyby uměl dáti lidské políbení, že by skočil na mou šíji, přitiskl by hlavu pevně, líbaje mne psovskou vášní, bez rozmyslu, z pouhé lásky, čisté, věrné, odevzdané... Dobrý Rigo ani neví, jak bych mu byl za to vděčen, za to jedno políbení, dosud nikdy nepoznané, zvířecí, však ryzí, čisté, odevzdané, věrné, vroucí, políbení z psovské lásky, jemuž v světě není rovno, protože ta láska lidská polibky své dá si platit [81] krvavou a hořkou mincí, z které nejvíc vyzískají směnárníci lidských srdcí, lichváři a zevlovači, klakéři a špionové... Dobrý Rigo v němé tváři nemá stínu podlých cílů, nemá zrady v hnědých očích, které svítí láskou čistou, věrnou, psovskou, odevzdanou... Kde by člověk člověkovi platit musil za tu chvíli krvavou a hořkou mincí, tam se milý, dobrý Rigo spokojí rád pohlazením nebo jedním teplým slovem – a pak zase tiše hledí na mne svojím hnědým okem, jehož pohled tolik těší, když je člověk smuten v duši... V pohledu tom psovském, věrném, jak bych četl hrdou rozkoš, která někdy praví zřejmě: Vidíš, vidíš, kde jsou pluky tvojich „starých, věrných“ přátel, kteří všichni, líbajíce, hladíce a lichotíce, [82] měli v srdcích méně lásky, nežli v němém, hnědém oku chová pro tě pes tvůj Rigo... Pravdu má ten dobrý Rigo, jsem mu vděčen za ten pohled, miluji ho z celé duše, miluji ho celým srdcem... Jistě že bych tesknil z hloubi, kdyby někdy smutný osud zahrabal ho v černou hlínu... Jistě že bych dlouhou dobu zamyšlen stál nad tím rovem, snad i hroudu hodil dolů, nešťasten jsa, že mi umřel jediný můj přítel věrný, mlčelivý, dobrý Rigo... [83]
Básně v knize Paličovy sloky:
  1. V ZÁŠEŘÍ MOJÍ GARDEROBY.
  2. U ROŽMITÁLU.
  3. SLEČNA TÝNY.
  4. TATOVO „R“.
  5. POD DOŠKOVÝMI STŘECHAMI.
  6. PRAHA.
  7. PLZENSKÁ.
  8. KARLŠTEJN.
  9. ČÁSLAVSKÁ.
  10. POD FARSKOU JABLONÍ...
  11. RUSKÁ LIDOVÁ.
  12. KARLOVY VARY.
  13. ČÁSLAV.
  14. DVĚ EKVIPÁŽE.
  15. U SADOVÉ.
  16. LIDÉ A HUSY.
  17. MOJÍ MRTVÉ ŽENĚ.
  18. MÉ VLASTI.
  19. HUSOVY SLAVNOSTI.
  20. DR. JOSEF HEROLD.
  21. DR. KAREL KRAMÁŘ.
  22. BOBŘI VYMÍRAJÍ.
  23. POESIE PANA Z LEŠEHRADU ET CONS.
  24. VZPOMÍNKA NA MOJI NÁVŠTĚVU.
  25. MOJE RODNÉ MĚSTEČKO.
  26. PES RIGO.
  27. ONA SE NENAŽRALA!
  28. HODINA POLEDNÍ.
  29. EX TEMPORE.
  30. ČESKÝ LEV.
  31. PANÍ NYKLÍČKOVÁ.
  32. POPLAŠNÝ SIGNÁL.
  33. CESTA DO ZASLÍBENÉ ZEMĚ.
  34. ČEŠTÍ MINISTŘI KRAJANI.
  35. DĚTI.
  36. MŮJ OTEC.
  37. VZPOMÍNKA.
  38. KDYŽ SE PSALO LÉTA PÁNĚ 1903.
  39. DOPIS.
  40. VOLBY.
  41. PURKMISTR POKLIČKA.
  42. POSLEDNÍ SOUD.
  43. POVÍDKA MÉHO HNÍZDA.
  44. JARNÍ.
  45. DĚTINA.
  46. VELKOMYSLNOST...
  47. A JEŠTĚ POSLEDNÍ POMAZÁNÍ.
  48. MODLITBA RUSKÉ ARMÁDY.
  49. NÁRODNÍ DĚLNÍK.
  50. „ŠÍPY“.
  51. SVATÝ VÁCLAVE, PATRONE NÁŠ, ORODUJ ZA NÁS!
  52. „ČECH“.
  53. „LADA“.
  54. SVÍČKA.
  55. DR. B. PACÁK V ŽUPANU.
  56. VÝHODA.
  57. DOKTORŮM ČESKÉ POLITIKY HAJNOVI, KŘÍŽI A MACHAČI.
  58. STÁTNÍ PRÁVO.
  59. PTÁK.
  60. ZRADILA VLAST.
  61. NOVINY.
  62. TAJEMSTVÍ SV. ZPOVĚDI.
  63. VÁCLAV FRESL.
  64. BILANCE.
  65. V ČEKÁRNĚ III. TŘÍDY.
  66. TAKÉ-DIAGNOSA.
  67. V. KLOFÁČ, ANEB: CESTA NA VÝCHOD.
  68. SVĚCENÉ KOČIČKY.
  69. PŘÍSTAVNÍ HOLKA.
  70. POHLEDNICE OD BŘEHŮ ADRIE.