VZPOMÍNKA.

Karel Horký

VZPOMÍNKA. Janu F. Hejrovskému.
V můj pokoj často zavane dech polí, kde pek’ jsem kdysi s kluky brambory, a hajnému, jenž chtěl nás vyhnat holí, jak vyplázli jsme jazyk na vzdory. V můj pokoj často zavane ta vůně, ta vůně mládí, kterou sežeh’ mrazík, a člověk někdy žhavou touhou stůně, zas jako tenkrát vypláznouti jazyk... Kus komiky je v podivném tom přání a ledaskoho k úsměvu to nutí, [104] leč ruku k srdci, pěkně beze lhaní: Co dal by mnohý za to vypláznutí??? V můj pokoj často zavane ta vůně, mdlá vůně nati, čerstvých bramborů... Ach, lidské dětství leží na dně tůně, však bubliny se derou nahoru... [105]