DĚTINA.

Karel Horký

DĚTINA.
Už dávno umřel, lidé zapomněli, však člověk dosud na něj vzpomíná... Byl dobrý děda, rádi jsme ho měli, jen chybu měl: Byl hrozný dětina. Za městem kdesi sebral dráteníka a dal mu oběd, dal mu svačinu, a lidé žasli, co si to prý zvyká, a viděli v něm z jádra dětinu. U cesty v prachu mřela hladem fena, (kdos prohodil: To bude vzteklina...), [125] on fenu hladil, vzal ji pod ramena a nes’ ji domů, starý dětina... V průjezdě domu dražba konala se a dražili tam právě peřinu; peřinu koupil, navrátil ji zase... Ach, kdo by chápal toho dětinu... Z hampejzu dívka vrátila se domů a kdosi hodil po ní střepinu; on ránu vymyl, peníz přidal k tomu. A přezděli mu starých dětinů... Na konec umřel – neusmířen s bohem! Bez kněze vyčkal svoji hodinu! A lidé řekli: Špatnější byl mnohem – a pomlouvali toho dětinu... [127]