TAJEMSTVÍ LESA

Josef Müldner

TAJEMSTVÍ LESA
Já bázlivě vše sváděl na ozvěnu, když za noci jsem pustým lesem šel. Kdos neslyšně se plížil podél kmenů, v plášť zahalen, a v rukou dýku měl. Já sesílil běh. Spánky bušily mi. Síly jsem neměl, bych se zastavil. A klesal jsem už pod pohledy zlými, lesk napuštěných dýk mé oči zkrvavil. A čekal jsem jen, s které bleskem strany kůň vyrazí, v svých bocích ostruhu. Pták vzduchem vznes’ se s křikem, ulekaný, les celý dal se za mnou do běhu – – 25