LABUTÍ JITRO

Josef Müldner

LABUTÍ JITRO
Tak hluboké jak trpícího nitro, jež o prvním svém žalu sladce sní, tak hluboké bylo to mořské jitro, kdy k ostrovu připluli delfini. V něm jakby kdosi třpytným křídlem mával, a vlny vstávaly jak šíje labutí... Den probuzený pel svůj v duši navál, jenž opadne při prvém dotknutí. Než moře víc se den dmul probuzený. Bled’ měsíc jako stopa zašlých ran... Já procital jak v rukou krásné ženy, labutím křídlem lehce ovíván... 35