POD VLÁNÍM KOROUHVÍ

Josef Müldner

POD VLÁNÍM KOROUHVÍ
A nevíš snad, jak chápu bolest tvou! Ten rozchod s krásnem bolel tolik duší. Dnes k zhrdání se rty tvé nepohnou, dnes žádný smích jich více nevyruší. Než slova víc tě vábil zbraně lesk. Tys’ vyzvání už vložil do pozdravu. – Snad byl by pro tě dávných zbraní třesk... Pod vláním korouhví chtěl zřít bych tvoji hlavu. A touha tvá zas v parku stinný kout, kde fontánu šum tlumí stěny thujíthují, své břitké zbrani dáti zažehnout, kde světlušky mdlé záře zažehují... Pod vláním korouhví za bubnů víření, v zběsilé jízdy ženoucím se mraku, já zřím tě letět, hlavou ke koni, s bleskem tvé zbraně, s bleskem tvého zraku..zraku...! 36