LOĎSTVO SNŮ

LOĎSTVO SNŮ
To byla dnes má noc: já hleděl ve kraj němý. – Volali o pomoc, kdo pluli peřejemi. Neklidné moře je. Je silné větry vzduly. Zřekli se naděje, kdo do peřejí vpluli. – – Já rahna slyšel praskati a poděsil se náhle: hlas svůj jsem slyšel volati o pomoc, a tak táhle... A bázní jsem se ještě chvěl. Klid noci děs můj zvrátí. – Já nad tisícem loží zřel snů plachty napínati. Horečné ruce viděl jsem upevňovati lana. – Snad se stožárů shlédli zem, jež slavně přivítána... Jak znaveny jsou ruce mé..mé...! Hvězd záře zvolna bledne. – Však žádné moře nepojme snů loďstvo nedohledné. 46 Běl vzdutých plachet vlní se v bouřlivém vlnobití. – Žel, že to loďstvo musí se v mhách rána roztříštiti..roztříštiti...! 47