NAD MIZEJÍCÍ VLNOU

Josef Müldner

NAD MIZEJÍCÍ VLNOU
Slabý vítr čeřil vodu. Příboj vln břeh měkce myl. A v tom jejich věčném chodu já jsem se tak zamyslil. Nevěřil jsem, že snad mohou vlny v břehu končiti. Cítil jsem tak často mnohou v duši mou se přelíti. A tak náhle zdálo se mně, že ty vlny dále jdou, až se jimi celá země rozchvěje jak předtuchou... A mně připadal břeh celý nekonečnou branou v tmu, kam jdou, aby rozechvěly vlny z hlubin v hlubinu... A já viděl: Vše se chvělo, všechno opouštělo klid, jakby jak ty vlny chtělo jiné tvary naplnit. Modro nebe na hladině, oblak, který po něm šel, a v tom rozechvělém klíně já sám nejvíc jsem se chvěl... 29