DNES HVĚZDY NESVÍTILY

Josef Müldner

DNES HVĚZDY NESVÍTILY
Dnes hvězdy nesvítily. Jen všemi okny v dálce město vzplálo, a z nich jak by se vstříc mi usmívalo na tisíc bolestí. A ke světlům těm ti jedni nesou všechnu naděj svoji, co druzí smutni za oknem svým stojí, v jiného světla kolo toužíce. A zdá se mi, jak by se paprsek těch světel ke mně prodloužiti chtěl, bych nové svědectví si bídy odnášel, od níž chce unikat... A náhle vzpomínám: pokoj pln hraček, ozářená stěna a okenicí okna uzavřená, – a je mi smutno. 32