Což věčně půjdem sami...?

Inocenc Arnošt Bláha

Což věčně půjdem sami...?
Což věčně půjdem sami do neznámých měst, což nikdy nevyrostem nad obzory dětí, což nikdo nepozná nás po návratu z cest, což kletby naše k lidským srdcím nedoletí? Kdo zastaví nám vojska zkostnatělých snah, kdo probudí v těch sfingách lásku apoštolů, kdo setře s bílých sluncí nesmrtelný prach a mlhy ve věčnu se koupajících pólů? Což věčně budem záští nad propastmi pít, což věčně budem lhát, že od sluncí nás zebe, což věčně budou biče do žebráků bít? – – – A lidstvo mlčí –, mlčí –! Promluví snad nebe? 14