Večer.

Inocenc Arnošt Bláha

Večer.
Jak zakletá se do mlh tiskne ves žebráků a dětí hladu, – tma bloudí po blátivých cestách kol chudých, opuštěných sadů, a v okna chat se dívá dlouze, kde děti stojí kolem stolů, – mha padá z otevřených zřídel lenivým tempem do údolu, a ticho kráčí pustou návsí, jen u vod kdesi šeptá sítí – chat okna rudě rozsvícená jak oči příšer do tmy svítí. 38