Nálada noci.

Inocenc Arnošt Bláha

Nálada noci.
Do smutků černých za soumraku, když návratu se nedočkali, se oblékli a vyšli zvolna a u bran parku dlouho stáli. V noc úzkostlivou volali ho dlouho – Nad parkem mrtvým žlutý měsíc stál, do tůní jezu potápěl svá světla – když v dálce kdos se hořce rozplakal. A v údolích se leskly vody a světla rudla na samotách, pták dutě vzdychal jako dítě a plaše v parku šeř se protáh’. Tak smutno bylo jim, že starý zámek už nikdy smích a radost nepozná, tak smutno bylo jim, když poslouchali, jak na balkoně pláče princezna. 45