Závist.

Inocenc Arnošt Bláha

Závist.
Padly bílé sněhy, cesty v šeru sváty, uzavřeny před žebráky na klíč tvrdé chaty. A já, tulák chudý, o domov se modlím, pěstě stisknu – až do jar svých ve vánicích prodlím. Nevím, kdy tam dojdu, hlad a mráz mne kruší – a v těch chatách světlo – teplo – – – Jde to závist duší? 33