Když padá listí.

Inocenc Arnošt Bláha

Když padá listí.
Již skončen svátek promenády, a umřel rozmar dětí, a nikdo nejde do alejí se smát jak za podletí. Jen plaché stíny samotářů sem zajdou v ticho čísti, a děsí ze snů smutky stromů a choré, žluté listí. A nečekám již v zašeření, že někdo smát se přijde, – a sny mé – jak to žluté listí, jež v cestách šlapou lidé! 59