Píseň vzdoru.

Inocenc Arnošt Bláha

Píseň vzdoru. (Psáno v semináři – stoupencům Müllera a Schella.)
Již starý orloj rozzpíval se do půlnocí a volá: Ave budoucnostem, – – do světel na obzorech rozhořených ohňů my jdem a jdem a nad tmy rostem. Své vůle ostřili jsme na výsměchu silných, když hrdost stiskli na minima, – ať jeden vůdce velký pad’ na barrikádách, nám v duších horkých z dálek hřímá! Své touhy křtíme v studních nesmrtelných vzdorů, a lámem hrdě pokušení – jdem mlčící jak hroby, ale v chrámech srdcí už jitra zvoní na vzkříšení! Ne, nerouhejte se nám! Jdou nás celé řady, zmar velkých království z nás dýchá – – Což necítíte kouře doutnajících pádů, v nichž udusí se Vaše pýcha? 21