Dávný refrain.

Inocenc Arnošt Bláha

Dávný refrain. (Dle R. Dehmela.)
Dřív než jsme se rozloučili – ó jak zrak Tvůj zpět mne táh’ – ještě jednou v myšlénkách, skráň na skráni v těžkých snách, zřeli jsme na rozcestí, kde les v slunci hřál se bílý, kde večerní mraky plály, kde ze světel zlatých drah nahé větve život ssály – a my se jen modlili smutní k Bohu o štěstí. („Weib und Welt“.)
28