Nálada.

Inocenc Arnošt Bláha

Nálada.
Byl zlatý kraj a ztišený, do strání padal lesů stín, a rudé dětské haleny se mihly v cestách údolin. Na lipách v dálku rozběhlých roj včel si zpíval do snění, – kdos alejí šel smuten, tich, a na černém sed’ kameni. Byl obzor sluncem zatopen se scenerií bílých měst, a průsvitné mhy jako sen šly v perspektivách jeho cest. A lákal touhou v dálavy, a nutil dlouze vzpomínat, ten obzor šírý, modravý s tajemnem cizích promenad. Byl zlatý kraj a nadějí se v sladkém štěstí k slunci smál, – jen dole v stinné aleji se kdosi tiše rozplakal – – – 54