Tys šerem ulic šla –

Inocenc Arnošt Bláha

Tys šerem ulic šla – Tys šerem ulic šla –
E. S.
Tys šerem ulic šla s tím odříkáním v očích, v němž ztrácela se velikost Tvých smutků a zoufalost té touhy, která nesmí mluvit. Do žáru svítilen, jež roztekly se v mlze se propad pohled Tvůj tak zádumčivý a slitých kontur domů bázlivě se chytal – Byl čímsi nasáklý, jak koupal by se v slzách, v nichž promluvila horká bolest duše, jak krví prošel by, v níž dodýchalo štěstí a slavná naděj praeludia žití – Tys šerem ulic šla, tak chorá, zamyšlená, jak chodí ten, jejž nečeká již nikdo – A všecko kolem směle tisklo se Ti v cestu, a všecko kolem zdálo ptát se v udivení – A Tobě prudká lítost rozhoupala duši, že doznělo již dávno poledne Tvých svátků, že nepřijde vstříc nikdo – na věky už nikdo, že nikdo nepromluví, až zas smutná půjdeš tou tichou promenadou rozespalých stromů, že nevrátí se nic již k modlitbám tvým zpátky, co srazil Osud dávno v propadliště času – že v černý soumrak města půjdeš sama – sama Tys šerem ulic šla, kde shasínala světla, v ten život daleký, kde smát se budou lidé Tvé velké touze: ohlížet se zpátky, zda nejde přece kdos, jak chodíval dřív s Tebou, 51 Tys šerem ulic šla, tak chorá, zamyšlená v ten život neznámý, kde nepotká Tě nikdy hoch chudý, na nějž budeš vzpomínat, a za nějž modlitby si v dálky poneseš, a ve své duši malý hrob, kam sázet budeš pomněnky a immortelky. 52