Vzpomínka.

Inocenc Arnošt Bláha

Vzpomínka.
Park starý v loktech nocích stichstich, Tys bílá přišla do snů mých, a modlitba má zoufalá Tě prosila, bys zůstala, však marně, marně – marně – A odešlas’ – Což nikdy již do snů mých chudých nevstoupíš? Ó přijdeš, viď – Zas toužím bled za láskou svou ze samot zpět a vzpomínám si dlouze – – Je klid – Ó Bože, neslyšen se marně modlím za svůj sen – Park starý spí a mlčí tiš, jen černá noc jde z dálek blíž tak smutná – zádumčivá – – – 66