Vášeň.

Inocenc Arnošt Bláha

Vášeň.
Zas v rozkoš závratnou se sřítil jako slepý, a její extasí se opít dal, když samota je strhla v bezvědomí vůle a křečemi se svíjel každý sval. A marny prosby zraků. Otupěla duše – kol oken zvolna kalný večer šel – a na práh vstoupil Smutek. Výkřik v konec hříchu, když jako zlosyn od ní odcházel! 61