Tragický zjev.

Inocenc Arnošt Bláha

Tragický zjev. (Dle R. Dehmela.)
Na poušti žluté bloudil velký národ, a sláb a žízniv k smrti rouhal se. Jen dívka jediná do hloubky hnědých zraků svůj němý stiskla bol; neboť soucit ji žhavěji pálil než žízeň....žízeň... Tu vyrost’ z obzorů požáry planoucích muž cizí, k lidu zvolna šel a prst svůj bílý před zástupy vztáh’. Na konci prstu rudý pot náhle trysk’, jak rosné krůpěje, trysk’, schvěl se, pad’, pad’ do písku; lid udiven zřel, jak muž neznámý jen stál a stál, jak rozpálená krev vyprahlý písek barvila. A vždy, když rudý pramen trysk’ probledla Jeho líc – však oni žasli, a někteří děli: „Hle, posmívá se nám...“ Tu v náhlé vzpouře posledních sil vzkřik: „Nuž pojďte pít! Vždyť pro Vás krvácím! – –“ A dívka šeptala, když dohasínal: „Ti chtějí vodu – – – –“ („Aber die Liebe“.)
24