Nálada.

Inocenc Arnošt Bláha

Nálada. (Psáno na Kahlenbergu.)
V dálky se dívám soumraku tichem, na město kouřící, na město opilé večerním hříchem. Zčernal již obzor, odkvetly máky, jež Západ sestárlý nasel si do cesty vystlané mraky. Rudý drak líně, vzduchem se plazí nad vlast mou dalekou, kde Noc si do roucha květy hvězd sází. Smutek mi napad’ – nevím, proč ani, do duše zamlklé – – A světla hořela rozžatou plání. 34