Píseň vyděděného.

Inocenc Arnošt Bláha

Píseň vyděděného.
Jdu hudbou bičů štván a udýchán do opuštěných sadů, mám duši silnou, k slunci vypjatou a přec se bojím pádu. A volám u vrat teplých domovů o vymodlené nebe, jdu lháři zakřiknut a nepoznán a do duše mne zebe. Jdu cáry ověšen a slyším jenjen, jak za horami hřímá – – jsem doma – doma – každý mi tak lže – a mně je přece zima –! 17