RODNÉ MĚSTO

Jan Rokyta

RODNÉ MĚSTO
Strmé střechy hustou řadou pod krytinou prejzů rudých, ostré štíty do náměstí, dvě dál, tři uličky chudých, nade vším dvě z rudých cihel věže chrámu boží lásky, vůkol ozubené hradby z rudých cihel, bašty, hlásky – a to všecko na návrší, pod nímž v dál jdou lány plodné, Orlice kde v Labe ústí. To bylo mé město rodné. Žižka v jeho hradbách dlíval, v chrámu lásky chýlil skráně, než své houfy ze bran vodil bránit pravdy jménem Páně; a když hlíza podhlodala mužnou sílu jeho ramen, měšťané zde jeho tělo skryli pod chrámový kámen – a že otcem jejich býval, s osudem svým jméno shodné Sirotků si vyvolili. To bylo mé město rodné... 26 Minulo pět dlouhých věků a čas všecko změnil z kořen: Padly rudé zdi a bašty, za domem dům padal zbořen, Sirotci šli za svým otcem, zmírajíce doma, v dáli, a i kosti otce Žižky z chrámu boží lásky vzali – – Ze všeho jen jedno z dávna zbylo do dnešního do dne: Orlice a Labe řeka. To jest moje město rodné. K rudým věžím, v jejichž stínu Žižka dřímal v hrobky skrytu, přibyly dvě šedé věže řádu otců Jezuitů, kopule i nová vstala, při níž bílá věž se tyčí, tiara se na kopuli zlatem leskne s nebes klíči – a dál vprostřed na náměstí, jako v zem když meč se vbodne, Vítězné sloup Marje Panny... To jest moje město rodné... 27

Básně v knize Zpěvník pozdního husity: