MLADÉ DÍVCE, KDYŽ VSTALA Z TĚŽKÉ CHOROBY.

MLADÉ DÍVCE, KDYŽ VSTALA Z TĚŽKÉ CHOROBY.
Zář večera si na tvém čele hrála, když u okna jsi zamyšlená stála. Tak v otevřeném, krytém okně villy jsi stála jako seraf sněhobílý. Ó jaký as proud myšlének se žene v té skráni tvojí lehce nachýlené? Už otvíral se kámen tvého rovu, teď otvírá se celý svět ti znovu. A co je líp? – Skráň domyslit se váhá – a v oku náhle rosná září vláha. Vím, pod zemí snad bylo by ti lépe, zde naše čela mráz i vichr tepe. Zde nenávist a vášeň skráň nám bodá a kdo ví, život lásky-li ti podá. A kdo ví, jest-li usměje se na tě ta láska někdy jenom v plachém chvatě. A kdo ví, snad než usměješ se na ni, už do krve ti mladé čelo zraní. 74 A kdo ví, co vše život tobě chystá – a tak bys jenom v hrobě spala čistá. A co je líp? – Skráň domyslit se bojí – Tak zamyšlená dále v okně stojí. 75