NA SMRT MLADÉ DÍVKY.

NA SMRT MLADÉ DÍVKY.
Tak zašla čistá. Liliový květ být nemůž’ čistší a skon její tišší. Jsem nevěrcem a nevěřím v tu báj, že shledáme se v nadhvězdné té výši, leč jest-li kdy, dnes bodá mne to v skráni, že na věky tak budem bez shledání. A jest-li kdy, to dnes mi líto jestjest, a jest-li kdy, dnes cítím, jak jsme malí, co je ta širá věčnost proti nám a co bychom si na ní vyplakali, co přetrpíme v zoufalosti němé, než také my si navždy ulehneme. A dnes to cítím, než tak přeplujem to širé moře mělkým člunem nudy a než ten druhý, mlhou krytý břeh nám k odpočinku podá přístav chudý, co divých bouří nad hlavou nám slétne, co supích spárů v srdce se nám vetne. Ó dnes to cítím, jaký je to boj a jaká všední, kramářská to vřava a jaká hrůza, nad tou propastí kdy v vzpomínkách se těžká kloní hlavahlava, a co nám tady skráně rve a bodá a co nám za vše prázné žití podá. 78 Že dříve sami klnout musíme hodinu těžkou svého narození, zhrzené lásky bolest zoufalou a světějšího nic nám tady není a dravý smutek jako můra těžká nám na prsou a v siné skráni mešká. Ta žízeň po čems, co tu bez jména, mráz odříkání, plíseň hrobů, ostny marného snění, hloží nevděku, smích zneuznání a dech zášti zlostný, vzkřik zoufalý – – ó holubičko bílá, ty ulétlá, ty’s vše to necítila. Že bůh tě rád měl, k sobě si tě vzal, když čistší byla’s než květ liliový a tak jsi šla s tím vlídným pohledem.pohledem, než porušili kramářskými slovy tvé čisté snění, holubičko snivá. – Než sklonit hlavu, co nám chudým zbývá? 79