V NOCI U MRTVÉ.

Bohdan Kaminský

V NOCI U MRTVÉ.
Tak umřela’s, tak veliká a čistá a chudá přece, holý, suchý květ. Teď duše tvá si jiné vlasti chystá, než té, již všední dát ti mohl svět, ten svět, ten plný prachu, hříchů plný a strádání – však sama nejlíp víš. A jest-li člověk vděčným býti můž’ za žití to, jež bolí, hrozí, leká a poutem těžkým svírá úž a úž skráň horečnou i ňader bouřné vlny a na to srdce lehá tíž a tíž –: přec líbám, matko, líbám ruku ti, když’s odešla mi nyní do daleka, přec líbám skráň tvou, v tichém strnutí jak tady spí. – Ty za to nemůžeš, že neblaží mne toto žití všední, že bolí mne dnů zašlých vzpomínat i budoucích. Ty’s milovala též a celým srdcem – a přec ubohá’s za lásku všecku. Jdi jen tiše spát. Ty’s zřela smrt a nechvěla se před ní a lásku měla’s v srdci věčně mladém a přeci šla’s. – Ó věčnosti! Ó taji! – Teď z čela tvého, odkud hřával kdysi tvé lásky paprsk, chladný dýše mráz a my tam bílou kamelii kladem a fialky, jak ze sna procitají 111 a s tebou navždy spáti budou zas kol skrání tvých. – V tvé zkamenělé rysy, ó matko, náhle mrtvý měsíc svítí a plá. A na tvém čele tak se třás’ ten paprslek – – Já nevím, snad se bál víc vzplanouti, by ze sna nevzbudil tvou drahou skráň. A jen se chvěl a chvěl – jak hluboká a nedozírná dál tam venku pod tím paprskem se chvěje a chvěje se jak bouří svátý květ a chvěje se jak srdce, které mráz byl ovanul. Jak výkřik beznaděje teď vzplálo cos tou tichou mrtvou hluší a on tou nocí jen se chvěl a třás’... Tmu na očích a tento výkřik v duši jsem vzbudil se... Ó matko! matko! matko! Hle, tam je všecko první jarní květ a čelo tvé je kámen a je led, ó matko, matko – a mé žárem hoří! – Ó matko drahá, vem mne k sobě spát, ó matičko má! – Jenom potrhané plá oko hvězd. A jak ten měsíc plá ti na spící skráň, cos divným kouzlem chvátí mi duši v ráz. Ó jen ten děsný kvil a pláč, ten pláč jen kéž mi v duši zhas’. Dnes, matko, dnes bych s tebou umřel rád. Chci světlo, mír. Dnes rád bych jednou zas se celou duší k bohu pomodlil. – – 112
Básně v knize Ztracené volání:
  1. ZTRACENÉ VOLÁNÍ.
  2. VZPOMÍNKY.
  3. VERŠE.
  4. ZÁPAD.
  5. VEČER V JESENI.
  6. SLOKY.
  7. DO HROBU.
  8. JE TO DARMO...
  9. NA NEBI PLNO, PLNO HVĚZD.
  10. CHVILKA SNĚNÍ.
  11. TAK SÁM...
  12. KAMSI DO DÁLI.
  13. V PODLETÍ.
  14. KDE ŠEŘÍK PROBUZENÝ...
  15. ŠTĚDRÝ VEČER.
  16. V PARKU.
  17. PO LÉTECH.
  18. ŽALOZPĚV.
  19. ÚSMĚV POSLEDNÍ.
  20. PÍSEŇ.
  21. JAK OLTÁŘ BEZ BOHA...
  22. ZVONY.
  23. AŽ PŘIJDE JARO.
  24. BOŽÍ MUKA.
  25. ZA MÍR TVÉ DUŠE...
  26. PODOBIZNA.
  27. ŽALOZPĚV.
  28. AŽ UMŘEM...
  29. DEBUTANTCE, KTEROU JSEM VYPÍSKAL.
  30. BÁSNÍK.
  31. STOPY V SNĚHU.
  32. BEZ SOUCITU.
  33. SMÍR.
  34. MARII.
  35. DLOUHÉ VEČERY.
  36. POTKÁNÍ.
  37. JSOU CHVÍLE V ŽITÍ TVÉM...
  38. MLADÉ DÍVCE, KDYŽ VSTALA Z TĚŽKÉ CHOROBY.
  39. PASTÝŘI, JEHOŽ ROH SLYŠEL JSEM NOCÍ ZNÍT.
  40. NA SMRT MLADÉ DÍVKY.
  41. VE CHVÍLÍCH ODŘÍKÁNÍ.
  42. V HODINÁCH OSAMĚLOSTI.
  43. HVĚZDÁM.
  44. M. P.
  45. ZAVÁTÝM V POUŠTI.
  46. V ŠERU.
  47. NEKONEČNOST.
  48. DÍVCE, KTERÁ SE NA MNE USMÁLA.
  49. PŘÍTELI FR. X. SVOBODOVI.
  50. SVÉ SESTŘE, BOUŘI.
  51. JULIE.
  52. V NOCI PROBDĚNÉ.
  53. JARNÍ PROCHÁZKA.
  54. V NOCI U MRTVÉ.
  55. DO HROBU.
  56. JARNÍ VEČER.
  57. TVÉ ČELO JE TAK CHLADNÉ.
  58. ŽALOZPĚV.
  59. NA MARÁCH.
  60. VEČERNÍ ZVONKU, PLNÝ KRÁS.
  61. ŽIVÝM I MRTVÝM.
  62. MRTVÉ MATCE.
  63. MÁJ.
  64. SLOKY.
  65. VEČER NA TROSKÁCH.
  66. V NEZNÁMÉ TOUZE.
  67. SVÉ SESTŘE, KDYŽ POSLALA MI POSLEDNÍ RŮŽE NAŠÍ ZAHRADY.
  68. DOMA.
  69. PSÁNO O DUŠIČKÁCH R. 1883.
  70. PO SMRTI.
  71. MATEŘÍDOUŠKA.
  72. RŮŽE.
  73. NĚKOLIK KVĚTŮ, KTERÉ MI UTRHLA PŘI LOUČENÍ.
  74. RUKAVIČKA.
  75. POMNĚNKY.
  76. HRACÍ SKŘÍNKA.
  77. VÍNEK KADEŘÍ.
  78. SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ.
  79. Z HROBU BÁSNÍKOVA.
  80. LÍSTEK VAVŘÍNU Z HUSOVA VĚZENÍ V GOTTLIEBENU.
  81. Ztracené volání po lásce, štěstí,