PSÁNO O DUŠIČKÁCH R. 1883.

Bohdan Kaminský

PSÁNO O DUŠIČKÁCH R. 1883.
Co bylo tady jarní krásy, pele, co bylo tady kouzla, vůně, krás, co bylo tady záře rozechvělé, co bylo květů, které spálil mráz, co vůně táhlo ze zahrad i luk, co paprsků, jež milým teplem hřály, co zpěvných vln, jež pod jich retem tály a splývaly tak ve souzvuk! A kdo to vyčte z těchto stromů holých, z těch procházek, kde chodil jednou v snáchsnách, a z toho vichru, který skučí v políchpolích, a z mlhy, jež se plouží po skalách. Z těch mlčících a opuštěných hnizdhnízd kdo vyčte, že tu ptáci pěli jednou, než zima stáhla loktušku svou lednou přes teplo těchto drahých míst. A kdo to vyčte na tom ostrém hloží a žlutém listí, jež tu zbylo nám, že na všem plál kdys čistý úsměv boží... Je teskno mi a já si vzpomínám, jak, matko drahá, dnes v té dáli spíšspíš, a vítr, jenž se nad tvým hrobem chvěje, i mně sem dýše mrazem beznaděje – ty nic už drahá necítíš. A dívám se, jak slunce v mlhy padá tak zarudlé, jak pláčem rudý zrak – 138 a líto mi, že’s umřela tak mladámladá, a myslím si, až budu také tak a kolikrát to slunce ještě as tu pozdravím – – Je pozdě, půjdu spáti a jak ten den se nikdy nenavrátí, tak také ty, jak odešla’s. A vzpomínám si, jaký je můj podíl v tom životě a co mne čeká vícvíc, a vzpomínám si, jak jsem dlouho chodil dnes hřbitovem. – Tam dítě sklánějíc se na rov matčin, dívalo se v snách na cizí tváře... a teď k horké skráni je tisknu v duchu, zrak se slzám brání a já se chvěji v vzpomínkách. A opět kráčím ulic pestrým vírem, ten všední hluk, ta řeč mne studí dnes a bolí mne, že na tom světě širém jsem sám a sám – Už soumrak k zemi kles’ a umřel těžký, podjesenní den a tma se plouží nekonečnou dálí a chmurami kdes časem hvězdy vzplály a mlhou světla luceren. A kmitavé jich světlo vírem ulic se rozlévá, tu večer chodí lid, tu mladá choť, se k muži vroucně tulíc, tu věčný rej – tam dole věčný klid – tu žert a smích – a šperky vidíš plát – A já z té vřavy, která v sluch mi kvílíkvílí, a z této záře chtěl bych, matko, chvíli tam v dáli na tvém hrobě stát. 139
Básně v knize Ztracené volání:
  1. ZTRACENÉ VOLÁNÍ.
  2. VZPOMÍNKY.
  3. VERŠE.
  4. ZÁPAD.
  5. VEČER V JESENI.
  6. SLOKY.
  7. DO HROBU.
  8. JE TO DARMO...
  9. NA NEBI PLNO, PLNO HVĚZD.
  10. CHVILKA SNĚNÍ.
  11. TAK SÁM...
  12. KAMSI DO DÁLI.
  13. V PODLETÍ.
  14. KDE ŠEŘÍK PROBUZENÝ...
  15. ŠTĚDRÝ VEČER.
  16. V PARKU.
  17. PO LÉTECH.
  18. ŽALOZPĚV.
  19. ÚSMĚV POSLEDNÍ.
  20. PÍSEŇ.
  21. JAK OLTÁŘ BEZ BOHA...
  22. ZVONY.
  23. AŽ PŘIJDE JARO.
  24. BOŽÍ MUKA.
  25. ZA MÍR TVÉ DUŠE...
  26. PODOBIZNA.
  27. ŽALOZPĚV.
  28. AŽ UMŘEM...
  29. DEBUTANTCE, KTEROU JSEM VYPÍSKAL.
  30. BÁSNÍK.
  31. STOPY V SNĚHU.
  32. BEZ SOUCITU.
  33. SMÍR.
  34. MARII.
  35. DLOUHÉ VEČERY.
  36. POTKÁNÍ.
  37. JSOU CHVÍLE V ŽITÍ TVÉM...
  38. MLADÉ DÍVCE, KDYŽ VSTALA Z TĚŽKÉ CHOROBY.
  39. PASTÝŘI, JEHOŽ ROH SLYŠEL JSEM NOCÍ ZNÍT.
  40. NA SMRT MLADÉ DÍVKY.
  41. VE CHVÍLÍCH ODŘÍKÁNÍ.
  42. V HODINÁCH OSAMĚLOSTI.
  43. HVĚZDÁM.
  44. M. P.
  45. ZAVÁTÝM V POUŠTI.
  46. V ŠERU.
  47. NEKONEČNOST.
  48. DÍVCE, KTERÁ SE NA MNE USMÁLA.
  49. PŘÍTELI FR. X. SVOBODOVI.
  50. SVÉ SESTŘE, BOUŘI.
  51. JULIE.
  52. V NOCI PROBDĚNÉ.
  53. JARNÍ PROCHÁZKA.
  54. V NOCI U MRTVÉ.
  55. DO HROBU.
  56. JARNÍ VEČER.
  57. TVÉ ČELO JE TAK CHLADNÉ.
  58. ŽALOZPĚV.
  59. NA MARÁCH.
  60. VEČERNÍ ZVONKU, PLNÝ KRÁS.
  61. ŽIVÝM I MRTVÝM.
  62. MRTVÉ MATCE.
  63. MÁJ.
  64. SLOKY.
  65. VEČER NA TROSKÁCH.
  66. V NEZNÁMÉ TOUZE.
  67. SVÉ SESTŘE, KDYŽ POSLALA MI POSLEDNÍ RŮŽE NAŠÍ ZAHRADY.
  68. DOMA.
  69. PSÁNO O DUŠIČKÁCH R. 1883.
  70. PO SMRTI.
  71. MATEŘÍDOUŠKA.
  72. RŮŽE.
  73. NĚKOLIK KVĚTŮ, KTERÉ MI UTRHLA PŘI LOUČENÍ.
  74. RUKAVIČKA.
  75. POMNĚNKY.
  76. HRACÍ SKŘÍNKA.
  77. VÍNEK KADEŘÍ.
  78. SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ.
  79. Z HROBU BÁSNÍKOVA.
  80. LÍSTEK VAVŘÍNU Z HUSOVA VĚZENÍ V GOTTLIEBENU.
  81. Ztracené volání po lásce, štěstí,