RADOSTNÉ RÁNO

RADOSTNÉ RÁNO
Hle, Praha vzbouzí se! Svit slunce jásající vstal v mlze růžové, jež nad Prahou spí snivá, plá tříští oblaků jak velkou obětnicí a v město Karlovo se od východu dívá. A město Karlovo jak pozlaceno žhavě v svých starých kopulích a v oknech chrámů hoří, všech domů arkýři se topí ve záplavě a hroty věží svých se v bledé nebe boří. Jak stará koruna, ó Hradčany, vy čníte z té světlé záplavy, a s boků vašich splývá sen věků minulých v své síle obrovité až dolů k Vltavě, jež zachvívá se snivá. V ní smaragd Petřína se shlíží svými háji, a svatý Vyšehrad v ni noří svoji skálu, v té teskné velebě sny zašlých věků bájí a touhou chvěje se i tíhou starých žalů. Ó chrámy, paláce, ó smutná pohřebiště, to slunce od věků se v bocích vašich láme: až uzří jitra zář vnuk našich vnuků příště, co jemu velkého my tady zanecháme? Neb velké bylo vše, co minulost zde snila, vzdor otců bojovných, jenž podnes krev nám pění, jich sláva vítězná, jich myšlenka a síla, jejich žaláře a jejich utrpení. 29 Pot práce jejich vsál se do dna české zemi, a proudy Vltavy ty znojné perly pily, a z krve rubínů, jež tekla ručejemi, jsme k věčným zápasům i my se narodili. Ó slunce, zvedej se, pij odvěkou tu vláhu, tou země okřála v své živé síle prosté, a nyní po letech z ní k nadšení a k blahu květ nový, zázračný v tvé teplé záři roste. Svou poutí v poledne když stoupneš od úsvitu, zříš život jásavý i sílu v celém světě: i my chcem poledne v své síly žhavém citu a prací vítěznou, ó slunce, vítáme tě! Nám jarních po bouřích a po dumách a snění čas přišel veliký, květ do plodů kdy zraje, ta doba sílí nás a únavy v ní není, jak země plodná je, jak léto mohutná je. Znoj českých zápasů stoup’ do dna v českou zemi, kde otců pomníky v své staré slávě planou – a my ji pokryjem své lásky květy všemi a my ji zkypříme svou prací odhodlanou. Ó chrámy, paláce, ó rudá popraviště, to slunce od věků se v bocích vašich láme: ať z věků do věků my svoji práci příště svým dneškem zpevněni i vnukům zanecháme. My chceme věčně žít svou vůlí, prací plodnou, svým bojem poctivým a hrdou svojí lící – svou hymnou mateřskou a pod korouhví rodnou dnes město Karlovo den vítá vítězící! (15. května 1891)
30