ALOISU JIRÁSKOVI O JEHO PADESÁTÝCH NAROZENINÁCH

Jaroslav Kvapil

ALOISU JIRÁSKOVI O JEHO PADESÁTÝCH NAROZENINÁCH
V čís z tvrdého skla českého dnes nalejte mi vína, ať jako žhavé červánky v ní vzhoří mělničina, má barvu našich granátů, svit jejich hluboký, i barvu české krve má, jež tekla potoky. Lze laurem uctít slavněji, kdo vítěz zaslouží ho, však nad přípitek přátelský nic není vřelejšího: ať víno šlehne křišťálem jak plamen srdcem Čech, ať křišťál vínem zahoří, je svátek Čechů všech! Kdo nejlépe z nás dovedl číst ve kronice dědů, kdo nejlíp doved’ pochopit jich velikost i bědu, kdo s tragedií země své až do kořenů srost’, kdo do křišťálu vyjasnil zas její minulost; kdo do krvava vyplakal se nad tou českou zemí, kdo červánkem ji ozářil a světla nadějemi, kdo rozpláče i rozzáří, když o tom vypráví – vám, vám dnes, mistře Jirásku, ten pohár na zdraví! Je z tvrdého skla českého, je čist jak vaše žití, a jako vaše nadšení v něm české víno svítí – ať do daleka po Čechách dnes kdekdo cítí to! Lze komu ještě připíti, když vám už připito? Lze, mistře, po tom přípitku cos ještě říci více? Nuž, připijeme podruhé a potom do třetice: co rádi máme, zdrávo buď – a nejvíc zdráva všem ta nejkrásnější na světě, ta drahá česká zem! (23. srpna 1901)
91