NA OBNOVENÉM MOSTĚ KARLOVĚ

NA OBNOVENÉM MOSTĚ KARLOVĚ
Zimní mlhou, slyš, jak zvony znějí v nekonečné hymně jásavé, české slávy dávnou epopejí, zbožnou písní „Svatý Václave!“: přes pohromy, trosky časů dávných, zašlapanou ve prach svobodu, v jasných stopách bohatýrů slavných, národe můj, kráčej k východu! Byl jsi dobrý, poctivý a hrdý, prací svou jsi rostl dál a dál, jak ten balvan v klenbách mostu tvrdý nepoddajný byl tvůj ideál, hrdost žuly měl jsi v každém ryse, v hloubky věků tíží svou jsi vrost’, a ty věky marně tříštily se, národe můj, o tvou velikost. V času vlnách stál jsi obrovitý, žulový a prost vší únavy, do dna dějin mohutností vrytý jako most ten v proudech Vltavy. A ty proudy rostly, dravé stále, požárů v nich odrážel se nach, neúprosně rostly dál a dále, až tě podryly v tvých hlubinách. Zda tam dole stará česká sláva, pochovaná v kalný řeky proud, 38 zda ta sláva nádherná a žhavá v hloubkách věků mohla utonout? Zda ta cesta krví posvěcená, posvěcená bojem dlouhých let, měla klesnout ve hrob beze jména, kudy chtěl jsi ke svým králům zpět? Nikdy, nikdy! V svatovítském dómu posvátných spí českých králů řad, z daleka, hle, ve slunci i v hromu ponurý se šeří Vyšehrad, popel otců v mohylách spí stále prost vší viny, prost všech denních pout, ale zemí sladce neskonale zní to: „Ty nám nedáš zahynout!“ Ty jsi vrácen životu a záři, v proud zas věků vnořen nezměrný, ať to v hloubkách kypí a se sváří, starých časů svědku nádherný; na balvanu balvan vlastní tíží v obrovitý celek spojený přečká bouře, jež se dravě blíží, staleté on přečká proměny. Symbole ty síly, lásky, práce, k národu mluv vlastní velkostí, kterak slab je nepřítel i zrádce, když se v Čechách láska rozhostí, buď zas poutem nad pohromy časů, zašlapanou ve prach svobodu, jasnou drahou, kudy v slunném jasu národ můj chce jíti k východu! 39 Zimní mlhou pražské zvony znějí v nekonečné hymně jásavé, české slávy dávnou epopejí, zbožnou písní „Svatý Václave!“: otče Karle, vlastní dobou stmělou, nad níž hněv a posměch burácí, v zanícení, s hrdou duší vřelou národ tvůj se k tobě navrací. Byl jsi velký, poctivý a hrdý, prací svou jsi rostl dál a dál, jak ten balvan v klenbách mostu tvrdý nepoddajný byl tvůj ideál – dej nám, otče, svoje srdce vřelé, nedotknuté denním rozkolem, by tvůj pomník zůstal vlasti celé české síly tvrdým symbolem! (1892)
40