NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“

Jaroslav Kvapil

NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“
Nechť vlny lidské přízně výše bijí – já ještě výše hledím v slunce krásy!
Že v slunce krásy díval jsem se dlouho, teď oslepen jsem, stěží kráčím vpřed, však aspoň chvíli, věčná moje touho, jsem v jeho žáru umění tvé zhléd’. Ne lidská přízeň – posměch s pohrdáním to počaly se divě za mnou týčit, však ve tvých stopách hrdě se jim bráním, a ve tvých stopách nemohou mne zničit. Jsem oslepen? Ne, sluncem zmámen pouze, v němž vedle krásy křídla tvá jsem zřel, a jeho záři nesu světem v touze, bych ve tmách žití vzplanouti jím směl. Kdo zahleděl se dlouho v slunce plamen, zří oslněn pak na všem skvrny rudé – tvým požárem jsem oslněn a zmámen, ó nediv se, že zřím tě všude, všude! (1893)
63