POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI NA JAŘE 1927

POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI NA JAŘE 1927
Víc než kdy jindy, v rozvrácené době, kdy heslem dne je pouze, co nás dělí, chcem odhodlaným srdcem státi k tobě, z nás nejlepší, náš osvoboditeli! Je dnešek chmurný, kolem nás se černá, a otravujem sebe beznadějí, však víc než jindy jsou ti srdce věrna těch, kdož s tvé stopy očí nespouštějí. Snad příliš záhy doufali jsme v ráno, že místo slunce přišly kalné deště, že sotva zaseto, už podupáno – snad bylo málo české krve ještě! Snad sám jsi přišel záhy v tuto zemi, jež zaslíbenou se ti zdála v dáli, a cestou do Emaus jdeš ještě s těmi, kdož potkavše tě tebe nepoznali. To pozdní zima ještě k srdcím sahá, a včerejškem jsme ještě zahanbeni – však česká zem je podjařím už vlahá, a zítřek zrodí jiné pokolení. 121 To teprv bude česká země nová, zem Husova, zem božích bojovníků, zem Komenského, země Havlíčkova – a země tvoje, otče Masaryku! (7. března 1927.)
122