POZDRAV

POZDRAV
Toužebná jak v loktech žena, jiskřivá jak v číši víno, třeba světem neslyšena, zni, má sladká mateřštino! Minulostí na kříž vbita, obět lží a lichých hříček, demagogy zneužita, zevšedněna od lidiček; v zástupech byť lomozících pod mými jsi okny zněla, třeba chátra po ulicích tvoje zvuky utrácela; třeba rvali slovy tvými duši moji i s mým jménem, třeba tebou klnuli mi v českém vzduchu otráveném: jsi mou říší, jsi mým právem, tebou vznesen nade všemi, jakbych oděn zlatohlavem mluvím tebou k rodné zemi. Zázračná je tvoje síla, radostná a rozjasněná, matka má tě hovořila, mluvila tě moje žena. 57 Zvedám tebe do vysoka jako prapor, který vlaje, každá moje šťastná sloka tobě v pozdrav rozvlána je. Kolkolem je k smrti líno, frázemi vše ubito je – zni, má sladká mateřštino, vítězství mé, lásko moje! (1904)
58