HANÁCKÁ KRAJINA

HANÁCKÁ KRAJINA Památce otcově
Světlým nebem březnovým oblaka se chvějí, březovím a lískovím mízy mohutnějí, pod zemí, hluboko pod zemí, smířeni s bolestmi, s vášněmi, mrtví práchnivějí. Tuším porod země své, nesmrtelné země, která v kráse mladistvé ožívajíc němě, každým dnem zbuzeným víc a víc do svého klína mě volajíc, s věčnem sbližuje mě. Po proměnách mnohých let hřbitov zřel jsem v pláni, praděd, bába má, můj děd jsou tam pochováni, zapadlých sedláků zdravý rod... Spěchaje životem o překot, stanul jsem tu maní. Kolkolem ta dálava na prostranství holém, dědů pole černavá, 93 rozprostřená kolem, kterak jsem krajinu míjel v chvat, zdála se obilím zarůstat, nesmrtelným polem. Teplo dne i věčna chlad vanuly mi skrání, jakbych v údol Josafat vkročil z nenadání. Věčná je země v svém zázraku, praděde, neznámý sedláku, sejdem se tu na ní! (1903)
94