TRYZNA O PRVNÍM VÝROČÍ ČESKÉHO OSVOBOZENÍ

TRYZNA O PRVNÍM VÝROČÍ ČESKÉHO OSVOBOZENÍ
Červenobílý prapor vlaje, vítězný, spanilý, ale kde vy jste, rodní bratři, kdož jste jej vztýčili? Havlíčkův, Nerudův prapor, doma jsme poznovu – jakou to krvavou cestou došli jsme k domovu! V kterých to dálkách, jste ten náš prapor odvážně vztýčili? Kdeže vám v světa končinách násypem mohyly, kdeže to mlhami spláče nad vámi listopad, v kteréže neznámé zemi lze se vás dokopat? Spočítat vaše hroby kdože se osmělí? Kolik vás vyšlo vítězit? Kam jste se poděli? Veliký pátek minul, nastalo vzkříšení, ale vy, bratři rodní, zda-liž jste smířeni? Možno-li nekleknout, nekát se a za slzy se stydět? Kterak jste dovedli milovat a kterak nenávidět, kterak jste dovedli slunci žít a smát se vichřicím! Možno-li za vás mrtvé odpustit žijícím? Byli jsme opravdu hodni té krve prolité, plačících matek, žen a milenek, o nichž už nevíte, smíme se znáti k dětem, jichž otců tady není, smíme tu za vás obejmout to siré pokolení? A smí-li budoucnost vlasti být jeho odměnou, bdí-li sbor vašich duší nad zemí spasenou, 116 nechať tu v Čechách na věky, jak vy jste toužili, červenobílý prapor vlaje, vítězný, spanilý! Slyšte to volání naše u večer setmělý: přejte nám žíti tak čestně, jak vy jste zemřeli, a zač jste odešli umírat, nechať se dětmi vrátí v spasenou vámi otčinu, vy svatí, svatí, svatí! (28. října 1919)
117