RELIQUIE.

RELIQUIE.
Tak dvě, tři upomínky chudé jak smutný plápol hrobních svic, toť vše teď, co mi z lásky zbude – a nic víc. Ty vaše oči vidím líné, jež nedoved’ jsem – víte snad – na světě nikdy k věci jiné přirovnat. Ó, polních chrp těch barvu mají, jež slunce žárem zbledly již, a líně vzhůru pohlédají v modrou říš. 35 Měl jsem je rád v té unylosti i rád v těch okamžiků pár, kdy pod polibky, v tanci, zlosti vzplály v žár... Na nožky vaše myslím malé, ty pracovité, vábné tak, že svedly k sobě v každém bále každý zrak. Ó, jak mi smutně zní tón známý, když slyším někde hrát neb pět tu polku, již jsem tančil s vámi naposled... Pak na ten parfum vzpomenu si a vždy mne pojme teskný žal, tím vždycky váš vlas jemný, rusý dýchával. Když pod stinnými stromů krovy jsem k vaším skráním rety klad’ – ó, mám ten parfum topolový z těch dob rád... 36 Toť vše, co mi teď z lásky zbude, jak smutný plápol hrobních svíc, tak dvě, tři upomínky chudé – a nic víc... 37