NA POSLEDNÍ STRÁNKU KHIHY: CONFITEOR.

Josef Svatopluk Machar

NA POSLEDNÍ STRÁNKU KHIHY: CONFITEOR.
Mé čelo blátem poházeno, má česť je zašlapána v prach, na pranýř dáno moje jméno, jsem zhanoben hůř nežli vrah – Mé vzpomínky, jež tolik stály, a vše, co mám v nich svatého, se šklebným smíchem v cáry rvali a nešetřili ničeho – Mé staré rány rozjitřeny, a do nich kapali mi jed a zatratili všechny ženy, jež jasnily můj smutný hled – Na myšlénkách, jež šly mou hlavou, jak hlemýžďové slintali, 84 nad nezrozenou mojí slávou své „anathema“ volali – a proč? Že zjevil vlnobití jsem citů, jež vrou hrudí mou, jež na sta pokrytců zde cítí, však rtové nikdy nevyřknou, že bouřně, jako při orgii, jsem vždy pil z žití kalichu – však statisíce více pijí, než pro sebe a po tichu, že malý atom, blízký hrobu, a lidstva nepatrný díl, já soudil lidstvo i svou dobu, a obé v sobě odsoudil... 85