ROMANCE O MÉM PŘÍTELI.

ROMANCE O MÉM PŘÍTELI.
Vtom krásném slunném věku jarém, kdy proudí v žilách žhavá krev, můj přítel rád měl tichým žárem vlas, pohled, smích a hovor děv. A jako všichni milující vždy při červáncích v dumách stál, ved’ řeči cudné, ševelící – a folianty veršů psal – však krásky jeho více chtěly... než co si přál ten žárný hled, a ňader bouř, zrak chvějný, ztmělý – můj přítel poznat nedoved’... Teď po všem je. Pryč touhy, mládí, pryč cudných řečí přívaly, 42 čas serval vše, jenž v bezdno pádí – však folianty zůstaly! A teď? Ó, kdož tu tryzeň znají, když přítel, liška podšitá, vás pozve k cigaru a čaji a verše při tom předčítá! Čaj výtečný – však verše – běda a monotonní, drsný bas! a usnouti vám přítel nedá, a po úsudku ptá se vás! A při tom hoří jemu líce – hoch dobrý to, a mám jej rád – jen tenkrát milovat měl více a míň těch veršů, veršů psát! 43