SLOKY SENTIMENTÁLNÍ.

SLOKY SENTIMENTÁLNÍ.
Ó neklam se, to láskou není, co šeptá mi tvůj krásný ret, toť smyslů klam, toť poblouzení tvých osmnácti let – Či soustrasť to, již hruď tvá cítí s mým srdcem těžce zkoušeným, či dojímá tě moje žití tím divným během svým – Neb chladnosť má tě rozpaluje, či řeč má budí obdiv tvůj a cit můj bezejmenný snuje se v neznámou ti sluj – 44 Ty zveš to prvou láskou, dítě – toť romantiky pouhý klam, to všechno časem opustí tě – a já zas budu sám. Mne tesknota a tajné chvění a výčitek roj v srdci vře, při slibech tvých, při políbení – a přece beru vše. Toť květy jara posledního, jež dopřáno mi v žití mém, toť záblesk slunce hasnoucího před smutným západem. To přejde vše... Mé kosti tlíti pod zemí někde budou snad... ty vyjdeš v sad váš vonné kvítí si k svatbě natrhat... Ó, vzpomeň na ten přelud bledý, jenž oblétal tvůj mladý věk, a vezmi šat ten světlošedý a bílý klobouček, 45 ten klobouček se svislou střechou, jenž stíní čelo plné vnad, to obé bylo mojí těchou, v tom vídal jsem tě rád, a navštiv mne pak na hřbitově a natrhej tam v kytici ty růže, které na mém rově stát budou truchlící, až k oltáři je budeš nésti, by místo mne pak byly ti za svědky při bezmezném štěstí, v něž nechceš věřiti. Ty vzpomenou ti na má slova, jež stále zněla duší mou: „Ó, věř, že nad tvýmmým hrobem znova ti růže vykvetou...“ 46