OUVERTURA NOVÉHO ROMÁNU.

Josef Svatopluk Machar

OUVERTURA NOVÉHO ROMÁNU.
Ó začíná to jako obyčejně: Ty snivé, plaché pohledy, to rdění tajené a zřejmé stejně, a bez příčiny slzy, smích – Znám nazpaměť již tuto komedii, a to jest při tom nudno nejvíce; to bude, vím, směs prosy s poesií, jak byla v dobách minulých. Vím, na plesu kdes, že tisk ruky vřelý, vzdech významný a tanec vášnivý, či z vlasů tvojích kvítek uzardělý, tajemství tvoje zradí mi, vím, že pak denně budem’ hovořívat řeč vážnou, mnohé hlouposti, 19 že budu rád se v tmavý zrak tvůj dívat a líbat tě rty žhavými, a vím, že jednou v smutné podjeseni, až park své žluté listí sesype, jak herci dlouhou hrou již unavení, my budem’ konce sobě ždát. A v stesku strojeném a žalu mnohém a v slzách, které v srdci nepálí, vím, že si dáme potom oba „s bohem“ a proč? – nebudem’ sami znát... 20