NOC

NOC
Tma... Velké hvězdy hoří ve výši a třepot jejich kovově znít zdá se... Mdle vyvstávají šedé plochy zdí a těla sloupů z nekonečných stínů. Ulicí pustou hluk se rozlehl a pochodní zář po domech se šine a s nosítkami projdou otroci, kde senator spit od hodů se vrací. V sloupoví chrámu žebrák vzbuzený mrzutě mhouří oči s tichou kletbou. A zase ticho... Stará hetera, jež od hradeb sem na lov zabloudila, tmou pátrá umdlenýma očima tichounce vznášejíc se podél domů a zmizí kdes, neb blyskly lucerny praetorské stráže, která nezná žertů... Tma tichá... Spí v ní pevně dole Řím a nad ním hvězdy ze sna tiše zvučí... 34