MUČENÍK

Josef Svatopluk Machar

MUČENÍK
Kam vlečete mě? Krev vám stojí v očích a pěna na rtech! Pliváte mi v líce a hole vaše bijí hlavu moji – Křesťanský lide! Vyznavači Krista! A kněží jdou a dmýchají v zlost vaši, a biskup kývá tamo s křesla svého pochvalu hlavou zběsilosti vaší – ó sluzi proradní vy jmena Páně! Nebesa vidím v slávě otevřená, jak Štěpán kdysi, prvý svědek krve, a Krista vidím na pravici Otce a vidím, kterak andělům svým káže plameny mečů schovat v schránu pochvy a slitování s slepotou mít vaší – sám ale rouchem halí sobě líce, by andělé a svatí neviděli, že bolest se mu řine proudem z očí! Jen bijte, bijte! Nešetřte slin svojich, On, Kristus, za každou tu ránu vaši pohladí přelaskavě líce moje a stíny vaše v záři slávy změní a slova milá za hanu dá vaši – jen plivejte a zuřte, klňte, bijte, já neoněmím, pokud duch je v těle a jazyk v ústech! Prolijte krev moji a krev ta ještě křičeti vám bude, co ústa moje hřměla v uši vaše: Jste zatracenci, synové jste pekel, vy Krista, který vstoupil s láskou na svět, jste uvěznili v sklepích duši svojich a deně mrskáte Jej pýchou svojí a vaše lakota Mu pouta ková 177 a vaše chlípnost do očí Mu plije, obžerství vaše posmívá se Jemu a tvrdost srdcí vašich kámen metá do jasných skrání Spasitele mého, bezcitnost vaše prodává Jej deně, váš jazyk bodá kopím v prsa Jeho a duše vaše každým hnutím svojím hřebíky ostré v údy Jeho vráží – vy zatracenci, děti Beliala! A vy, kdož vedete to stádo divé, pastýři špatní, vy, vy kněží jeho, sádelní žráči, kterým odlesk pekel už nyní svítí v lících vypasených – jen hrozte mi, jen klňte, štvete, perte – já smát se mohu! Říši pekel vidím a plamen hladový, jenž po vás volá. A ďáblů řada sedí tam a žehná té vaší práci pro tu říši jejich! A celé peklo bude vydlážděno lebkami kněží, oči jejich budou vyňaty z míst svých, aby svítily tam jak lampy v utrpení odsouzenců, nečisté ruce uťaty vám budou a ďábel topič prohrabovat bude plameny jimi pod rudými kotly – jen bijte... bijte... Kámen... kámen druhý... Ježíši Kriste, díky za tu milost... že dáváš umřít mi... jak Štěpánovi... v kamenů dešti... že mi ukazuješ... Svou slávu... v kterou vejde... duše moje... a peklo... které pozře vrahy moje... i vrahy Tvoje... Pane Jesu... Kriste... 178

Básně v knize Jed z Judey (in Svědomím věků 2, in Macharovy spisy, svazek 15):