AD BESTIAS!

Josef Svatopluk Machar

AD BESTIAS!
Jich bylo hlouček. Ženy, muži, starci. A žalováni z bludů galilejských před soudem stáli. Přisvědčili přímo, že křesťany jsou. Odepřeli poctu obrazu vládce. Načež lid, jenž dosud jen mručením a zrakem plným zlosti sledoval výslech, hlasně křičet začal: „Ad bestias!“ – Tu líce provinilců nadšením vzplály, jak by jim byl slíben ten nejkrásnější osud v živobytí, a když jim v posled praetor kázal poctít obětí zvyklou Jova Nejlepšího, tu s takou pýchou křičeli „Ne!“ svoje a tolik urážek v líc vrhli bohu, že diváci tím více rozpáleni: „Ad bestias!“ – a ne už jako přání, však jako rozkaz – řvali praetorovi. „Ad bestias!“ kýv tedy hlavou praetor. A křesťané se obrátili směrem, kde ležel cirkus; vykročili svěže a krokem spěšným pospíchali k němu, že vojáci jim sotva stačit mohli. A z hrdel zpěv se dral jim, který radost, jak probíhala celým tělem jejich, trhala v kusy, lámala a nesla. O slasti pěli, blaženosti svojí, o nebes králi, o pastýři dobrém, o bráně, která se jim otevírá, o smrti vítězství a slávě zmaru... 90 V diváků sboru jeden Řek stál stranou, měl plášť a vous a pohled filosofa, ten ruce zkříživ na prsou, zřel pilně k průběhu soudu. A když odsouzenci se brali k cirku, s úsměvem si řekl: – Zpívají paian a jsou spokojeni. I lid je spokojen. I spravedlnost. A bestie též spokojeny budou. Tož slušno, bych i já byl spokojený z té harmonie osudů a věcí... – 91

Básně v knize Jed z Judey (in Svědomím věků 2, in Macharovy spisy, svazek 15):