GLADIATOR

Josef Svatopluk Machar

GLADIATOR
U mříže čekal, kudy vyjít musil. Už cirkus šuměl četným obecenstvem a lvi a tygři řvali ve svých klecích. Díval se líně do výseče vzhůru, kde na sedadlech hovilo si pyšně pár senatorů v letních bílých rouchách, pár krasavic a pak na hlavě hlava – to lid byl. A v něm hemžily se ruce, kývaly tváře, nahýbala těla a hlučel dav ten jako vlny moře, když kdesi z povzdálí se poslouchají. Tak hlucho bylo v duši jeho... Taký je cirkus vždycky. Vždy tam senatoři, tam ženy, lid. A vždy řvou lvi a tygři. A řemeslně zápasit dnes bude jak jindy vždycky, neboť žít se musí. A z cirku půjde do obvyklé krčmy, kde krčmář ošidí ho špatným vínem a tuhým masem. Bude jíst a píti, jak jindy vždycky. Dá se do hovoru s cizími námořníky, možno také, že sepere se s nimi... Leda že by některá šelma dnes jej strhla dříve, než bodne ji... Už jiným se tak stalo a ještě stane... Takto myslil líně a znuděn čekáním si hlasně zívl. 55