JE MRTEV, MRTEV VELKÝ PAN!

Josef Svatopluk Machar

JE MRTEV, MRTEV VELKÝ PAN!
Loď řecká plula kolem skalných břehů. Na přídě obraz svatého byl Petra, jenž z dřeva řezán rukou neumělou a barvou vyzdoben, se díval dolů, jak po rybách by pátral v čisté hloubce. Poledne bylo. Zlaté šípy slunce na kolíbavé vodě lámaly se. Do ticha vrážel jenom náraz vesel, šum vody, šelest stekajících kapek. V tom hlas se rozleh do šíře i dálky, hlas žalující, až to k srdci sáhlo: „Je mrtev, mrtev velký Pan!“ Ten výkřik po vodě letěl – voda zastenala, k skalám se vrátil – plaché Echo jejich jej opáčilo – slzy bylo slyšet v tom nářku jeho – do vzduchu se vznesl – vzduch rozšuměl se v roztesknělém hoři – a oblak stříbrný, jenž ploval nebem, v krůpějích žalných vrh se dolů v moře. Leh smutek na zem, na nebe i vody. I plavci, kteří slyšeli ten výkřik, se zarazili; dali klesnout veslům a ustrašeným zrakem pátrajíce po hlasu vzniku, křížem znamenali si nízká čela a hruď opálenou. 154