SNUBNÍ VEČER.

Ladislav Arietto Jan Calvi Jan Červenka Irma Geisslová Josef Hásek Jan Herben Jaroslav Herda Čeněk Holas Jaromír Hrubý Josef Vlastimil Hrubý Jan Hudec František Chalupa Josef Kalus Josef Klvaňa Jan Korec Jaroslav Kosina Antonín Koukl Karel Leger Otakar Prokoš František Roháček František Svoboda Matěj Anastazia Šimáček Alois Škampa Lev Scholz František Táborský Jaroslav Tichý V. A. Velen Václav Veverka Josef Voráček Jan Žeranovský

SNUBNÍ VEČER.
Hrad šedý u Visly a z dubů sroubený. Kol něho náspy z hlíny juž sotva zastaví proud vojů nadšený, když kníže Rytogar jim opět stojí čelem a v duchu rozechvělém u pestrou směsici se pojí hněvu stíny i mocné vášně plameny. A bouří vůdce v tom své tužby tlumočí: „Tam v křoví v lese mladém si ptáče s ptáčetem šveholíc poskočí, motýli ku květům ve plesu křídlem plují a já, strom nade slují, mru záchvatem a zrak již slunce před západem mé krásné kněžny nezočí. V hrad, voji, přátelé! Chci míť přec v náručí při záři zlaté, lunné královnu Lechie. Ať rohy zazvučí a hlahol, šípů hvizd a štíty, meče, mlaty boj třetí počnou klatý. Kdo znaví se, můj meč, až jitro vzplá pak slunné, ho v boji bíť se naučí!“ [82] Jak proudy zjitřené v tom vojů řetězy se tísní náspů kolem a na kvap k záštitě si kupí pavezy; druh druhu vystoupá svalnatá na ramena, leč mnohý v hněvu stená, když kámen svržený pod přílbou ve lbu holém nad žitím náhle vítězí. A v hradním cimbuří dav skrovné družiny v zápase Vanda nítí; jak cherub oblačný, jak palma pustiny, tak sličná v půvabu kol ku svým v boji hledí a krunýř z lesklé mědi jí ještě k velebě červánků pablesk chytí jak v úsměv tichý, nevinný. V jek boje, kamenů metaných v přívaly co prvý German smělý v tom s dykou ve pěsti v hrad cestu odhalí a za ním druhý juž přes hradby ve zápětí, křik útočníků vzletí vítězně nade hrad a v kraj večerem stmělý, v němž hvězdy bílé zaplály. Šíp v dlani poslední, znak síly na čele, kol ještě dívka hřímá: „Proč nezřím, do trupů jak vůdcevůdci ustele temnosti chmurný bůh? oj záhy ducha vznese mi v nebe velký Jesse. Kéž jen tu nad zemí ochrannou ruku třímá a nad vrahy meč z ocele!“ 83 Šíp z luku zasvištěl, než prsou nezasáh’, jen uvíz’ vůdci v štítě. A hradu vládkyně, třpyt znoje na řasách, v tom Visle v objetí se řítí s chvatem dolů. Boj ustal ve hlaholu a sluhům Rytogar v úžasu káže hbitě pro tělo kněžny ve vlnách... A co hrad plameny juž zvolna klesá v rum na zbitých branců trupy, před hradem Rytogar na stolci v tísni dum ždá sluhy, nevěstu až v lokty jemu složí. Nic nedbá, u podnoží,podnoží dav četných vítězů že v návalu se kupí jak noční stíny v šedý chlum. Nach ohně velebný a stříbro bílých hvězd a ples, jenž v kraj se ztrácí, vše vůdci nestačí zlé touhy na bolestbolest, když noc již ubíháubíhá, a v žhavou muku čelo se jemu obestřelo, že ještě ze sluhů se nikdo nenavrací, jenž nes’ by přece dobrou zvěst. 84

Básně v knize Almanach české omladiny: