ZPĚVAČCE „TRÁVNIC“.*)

Ladislav Arietto Jan Calvi Jan Červenka Irma Geisslová Josef Hásek Jan Herben Jaroslav Herda Čeněk Holas Jaromír Hrubý Josef Vlastimil Hrubý Jan Hudec František Chalupa Josef Kalus Josef Klvaňa Jan Korec Jaroslav Kosina Antonín Koukl Karel Leger Otakar Prokoš František Roháček František Svoboda Matěj Anastazia Šimáček Alois Škampa Lev Scholz František Táborský Jaroslav Tichý V. A. Velen Václav Veverka Josef Voráček Jan Žeranovský

ZPĚVAČCE „TRÁVNIC“.*)

Powiew milości owiał mie uroczy –

Stanąłem przed nią i spuściłem oczy.

Słowacki.

I.
Černé vy oči, hledíte z dáli modlitbou tichou šepotů temných, tajemstvím velkým. Závoj řas jemných zvedly jste vzhůru – a lásky plny, dvě spadlé hvězdy do zřídla krásykrásy, zjevily vás ty andělské řasy, jako když měsíc postříbří vlny, a vítr šumný po nich se valí. Černé vy oči, zážehem tmavým, jako když ocel vryje se v křišťál, a na sta jisker jak tónů z píšťal vysrší náhle zátřpytem žhavým; hudbou, jež v ráji původ svůj tuší, k mojí se luzně skláníte duši, že se mi mlčky hlava níž skládá, jako když zdřímnou v červánku lesy, ——— *) „Trávnice“ jsou slovenské písně národní. [223] na křoví ptáci loutny si věsí, a hvězdná noc v zem velebně padá. A s vámi trilky perlistým smíchem přes bílé zoubky vlnkou se řítí, jakoby perly padaly sítí a pěly zlaté pšenice stonky, jakoby tenké, stříbrné zvonky s fujarou táhlou zahrály tichem – že člověk schvácen radostí výskne, jako když lesklý vodojem trýskne. Však vám též nitro slastí se zvedá, tou čistou tužbou, která jen znívá bytostem dětským a duším krásným a která blaha paprskem jasným lemuje čela spanilá, snivá, hrdličkou sněžnou ku srdci sedá a křídlem lásky živůtek zhřívá, tajemně vrká a cosi roní, od čeho níž se hlavička kloní, a vrkoč splývá havraních vlasů a rosa skrápí hedbávnou řasu... II.
Zpěvavá ústa, nevím, co tají a v sobě skrývá ta vaše píseň. Jakási tichá, líbezná tíseň zaťuká v srdce, „otevři!“ radí a vejdouc do vnitř struny si ladí, že juž tím zvukem oči vám plají, rázem pak spustí. Co tedy divu, seže se vám prsa stahují žalem, 224 když vám tam v srdci sirota kvílí, když se tam matka k drotarku chýlí žehnajíc, by zas nasel ji živu? Co tedy divu, že by vám málem ihned se nitro rozdulo slastí, když vám tam v srdci děvčátko něžné jako ty zvonky na jaře sněžné na ústech úsměv a slzu v oku tulí se vroucně šuhaji k boku, už jí ta hlava k ruce mu klesla a z těsných ňader píseň se vznesla: „Oj nebanovala bych!“... Co tedy divu, že hruď vám buší, když vám tam v srdci tlumené tóny, trhané zvuky zachvějí duší o milé, chudé tatranské vlasti? A když ty temné, tlumené tóny rozhlaholí se zvučnými zvony, prorockým duchem, úchvatným zpěvem, a líce planou posvátným hněvem: „Nad Tatrou sa blýská!“ – cože tu divu, dech že se krátí, když vám tam v srdci zvukové zlatí o stěny tlukou a každý hřímá: „Rozvolni prsa, ať vyletíme probudit páže, v nichž síla dřímá, nad níž my jako nad spásou bdíme!“...? 225 III.
Černé vy oči, hledíte z dáli ozvěnou moře hluboké krásy, tajemstvím šerým. – Skloňte ty řasy! Ještě zní ohlas perlových trilků – nechtě mne sníti, ó jenom chvilku! V červánek zatím Tatra se shalí a vyšlé hvězdy naslouchat’ budou té tiché písni pod Tatrou chudou. 226 Jaroslav Tichý.

Básně v knize Almanach české omladiny: