VDOVA.

Ladislav Arietto Jan Calvi Jan Červenka Irma Geisslová Josef Hásek Jan Herben Jaroslav Herda Čeněk Holas Jaromír Hrubý Josef Vlastimil Hrubý Jan Hudec František Chalupa Josef Kalus Josef Klvaňa Jan Korec Jaroslav Kosina Antonín Koukl Karel Leger Otakar Prokoš František Roháček František Svoboda Matěj Anastazia Šimáček Alois Škampa Lev Scholz František Táborský Jaroslav Tichý V. A. Velen Václav Veverka Josef Voráček Jan Žeranovský

VDOVA.
Na samotě černý u hřbitova domek stojí, a v něm mladá vdova muže svého pláče. Kolem pusto, v skalách neveselo, hejno vran jen kol se rozletělo nad ty mrtvé spáče. A jak skonal? Lekem – – z luku mladé paní svojí zraniv ruku! Ona k jeho rovu smutný domek sobě vystavěla, v sousedstvu má mrtvá v hrobech těla, živou v skalách sovu. Na blízku tu dubec ještě suchý v nočním reji vídá hrobů duchy a té ženy slzy; dubec suchý – děsná šibenice! chceš-li, muži, od své ženy více, sama zvadne brzy? Dnes aj, živo trochu v tuto stranu! Věšeli tam kohos na čakanu propadlého právu. Pod ním rytíř mladý, švarný věru po zákoně od svítání k šeru hlídá jeho hlavu. [23] Večer již a mráz jak nože ostrý – kdož by se tu dotknul ztuhlé kostry na té suché kleči? Přísny jsou sic tělo ztratit tresty, avšak domek u samičké cesty, jaké nebezpečí? V domku zmizel rytíř v okamžiku. Spi jen klidně, muži nebožtíku, vždyť tvá žena věrna – v domku klid a teplo z krbu hřeje, aťsi z venku bije na veřeje vichořice černá. Míjel čas a za dobou zas doba, venku již se utišila zloba, ale jaká změna? Havran k prázné krouží šibenici, v domku láskou září záletníci – věrná jsi ty žena! A když zase uplynula doba, zbledli také záletníci oba, rytíř zděšen stojí: „Sladký, vdovo, horký byl tvůj pocel, ale chladná padne za to ocel na mladou šíj’ moji!“ Nic se neboj, kochane můj mladý, nebožtíka vykopeme tady v hrobě jeho tmavém. „Nebál bych se, avšak onen, paní, na čele znak měl a v pravé dlani vypálený právem!“ 24 Nebožtíkem o rakev hned bila, znak mu živým ohněm vypálila, jaká žena hrozná... „Nebál bych se, paní, o visalce, na pravé však noze neměl palce, po tom soud ho pozná!“ Vzala nůž a palec uřízla mu, vhodila ho do lítého plamu na krb hárající. „Nebál bych se, neměl však dvou zubů ten, co visel se suchého dubu a to v pravém líci!“ Nebožtíku rety otevřela, zuby dva mu rychle vyrážela hodná jeho paní. „Znal jsem já však nebožtíka v žití, nemoh’ bych ho, paní, oběsiti, útrpnost mi brání!“ Vzala vdova, vzala nový provaz, nebožtíku zasmekla jej o vaz – rytíř stiskl dýku! A když zděšen prchal divým letem, ženina krev černá po prokletém tekla po chodníku. 25
Básně v knize Almanach české omladiny:
  1. LÍPOVÝ KVĚT.
  2. NA NAŠÍ RYBÁRNĚ.
  3. VEČERNÍ IDYLA.
  4. KOSTELNÍ VĚŽ.
  5. PRCHAJÍCÍ KATILINA.
  6. POSLEDNÍ S BOHEM.
  7. OREL.
  8. V CHLADNÉ JIZBĚ.
  9. SVÉ SESTŘE.
  10. MŮJ MÁJ.
  11. NÁVRAT Z VOJNY.
  12. VDOVA.
  13. MISTR JAN.
  14. VE VÝŠI.
  15. U NAŠÍ VESNIČKY.
  16. POESIE.
  17. DÁRKY.
  18. OD KONCE DO KONCE.
  19. ODPOVĚĎ.
  20. ZE SBÍRKY „JÍNÍ“.
  21. POSLEDNÍM VLAŠTOVKÁM.
  22. VÝKUP.
  23. SNUBNÍ VEČER.
  24. JAROSLAV z BOSKOVIC.
  25. NA KAŇKU.
  26. PETR Z KRAVAŘ.
  27. VALAŠKA.
  28. PADAJÍCÍ HVĚZDY.
  29. AJ, HUSY.
  30. NA VRCHOLECH STROMŮ.
  31. MÁ TVŮRČÍ SÍLA...
  32. BURLÁCKÁ*) PÍSEŇ.
  33. ČUMÁCI.*)
  34. POSLEDNÍ ŽREC.
  35. KŘIŽÁK.
  36. Z DENNÍKU SATANA.
  37. VEČER.
  38. SKIZZA.
  39. HRA NA VOJÁKY.
  40. ŽIVOT V DÁRCÍCH.
  41. DÉMANT.
  42. NA SBOŘENIŠTI.
  43. LEDEN.
  44. BALKÁNU.
  45. ZPĚVAČCE „TRÁVNIC“.*)
  46. ANDĚLÍČKU BOŽÍ.
  47. BOŽE, BOŽE.
  48. PÍSEŇ.
  49. ODPOVĚĎ.
  50. CAR A BOJAR.
  51. V KORUNÁCH PTÁČE PROZPĚVALO.
  52. ZLATÁ SVATBA.
  53. DLOUHÁ ZIMA.