ZLATÁ SVATBA.

Ladislav Arietto Jan Calvi Jan Červenka Irma Geisslová Josef Hásek Jan Herben Jaroslav Herda Čeněk Holas Jaromír Hrubý Josef Vlastimil Hrubý Jan Hudec František Chalupa Josef Kalus Josef Klvaňa Jan Korec Jaroslav Kosina Antonín Koukl Karel Leger Otakar Prokoš František Roháček František Svoboda Matěj Anastazia Šimáček Alois Škampa Lev Scholz František Táborský Jaroslav Tichý V. A. Velen Václav Veverka Josef Voráček Jan Žeranovský

ZLATÁ SVATBA.
Měl svatbu dědeček s babičkou svojí, na svatbu pozval si dědinku trojí. Přátelé s obou stran sešli se spolu, se svými vnoučaty zasedli k stolu. Pan farář s kantorem na prvém místě; pozvaní, nezvaní, přišli dnes jistě. Stárnoucí sousedé se džbánkem v ruce o sklizni hovoří živě a prudce. Chvílemi ticho jest. Mísy se staví, v tom soused zavdá si, vesele praví: „Ženichu, nevěsto, na vaše zdraví!“ DědečekDědeček, babička při jednom stolu děkují, hovoří, smějí se spolu. Žert v řeči víno jest, libě se pívá, jen se tak nedivte, dědeček zpívá; dech sice ouží se, tíha se větší, stáří však zapomněl slaďounkou řečí. Na mládí zpomíná, veselá léta, jak býval junákem vesského světa, jak hrával s dívkami, škádlil je v žertu, že řekla babička: jdi mi juž k čertu! Zatím však myslila, zůstaň jen tady, já ráda odpouštím, vždyť’s hodný, mladý. [238] Babičku za stolem ruměnec polil, jak tehda před otcem, když k svatbě svolil. Trochu se usmála, k dědečku hledla a pak zas pomalu jakoby bledla. Dědeček ohled’ se, zřel hněv jí v tváři a zjevným neklidem oko mu září, roj pochyb do duše nově se vkrádá: zda po půl století má ho choť ráda? 239 Jan Žeranovský.